Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Charles Patterson: Věčná Treblinka - pasáže z knihy

18. 03. 2013 15:42:24
Pattersonova kniha se jmenuje Věčná Treblinka a nese podtitul: "Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté". A já musím myslet na vleklý spor kolem švýcarské knihy o laboratorních pokusech (společné dílo publicistky Milly Schär-Manzoli a člena kontrolní komise pro pokusy na zvířatech Maxe Kellera, který na vlastní odpovědnost vynesl na světlo boží tajné protokoly o zločinech spáchaných na miliardách pokusných čtvernožců), vydané před časem v češtině pod názvem Holocaust. Nebylo v tom ze strany nakladatele ani překladatele nic objevného, vždyť tyto komentované dokumenty byly už předtím vydány pod týmž názvem v němčině a angličtině, ve verzi italské pak jako Olocausto a ve francouzštině Holocauste.

Povyk se ovšem zvedl u nás v Čechách. Holocaust zvířat! Jak jen si někdo mohl něco takového dovolit! Pojem je příliš úzce svázán s utrpením židovského národa, než aby ho bylo možné byť výhradně ve smyslu symbolickém použít ve vztahu k dalším, a to dokonce mimolidským bytostem. (Mimolidský zní mimochodem kdekomu u nás doposud fantasticky, bezmála jako mimozemšťan.) Je třeba zdůraznit, že námitky nepřicházely ze strany židovské; kdo poznal bolest, bývá nakloněn soucítit s ostatními, neosobovat si právo na trpitelskou výjimečnost. Jakoby za židy však protestovali jiní, někteří upřímně, druzí očividně proto, aby manifestovali svou morální převahu nad těmi, kdo nečiní zásadní rozdíl mezi lidmi a zvířaty. Dovoluji si uveřejnit několik pasáží z této knihy, které stojí podle mě za přečtení: Zatímco bílá Amerika pokládala jak Indiány, tak africké otroky za zvířata, byly to pro ně rozdílné druhy zvířat: otroci byli hospodářskými zvířaty, Indiáni divokými zvířaty (dravci a škodlivou havětí), a podle toho s nimi bylo zacházeno. (...) Bartolomé de Las Casas (1474 - 1566) ve svém líčení prvních let španělské conquisty připodobňoval španělské ukrutnosti spáchané na domorodých Američanech k tomu, jak Španělé zacházeli doma se zvířaty. „Křesťané je svými koňmi, meči a píkami začali masakrovat a páchat na nich strašné ukrutnosti,“ napsal. „Útočili na města a nešetřili děti, starce ani těhotné ženy či ženy po slehnutí, a nejenže do nich bodali a zabíjeli je, ale řezali je i na kusy, jako kdyby to byly ovce na jatkách. Ti z Indiánů, kteří přežili masakry, byli přinuceni nosit náklady jako „nákladní zvířata“ a pokládat se na zem „jako ochočené ovce“. (...) Podobným způsobem byli před svým zničením znevažování i domorodí Američané. Stejně jako později nacisté v Evropě, napsal Stannard, uveřejnili evropští cestovatelé a kolonisté po příchodu do Ameriky „mnoho svazků velkohubých rasistických omluv pro holocaust, který prováděli“. Nejenže pokládali „nižší rasy“, s kterými se setkali v Amerikách, za zlé, hříšné, smyslné, nelidské a nekřesťanské, a tudíž nebezpečně blízké zvířatům, ale pokládali i styky s nimi za morálně poskvrňující. (...) Americký paleontolog a evoluční biolog Edward D. Cope (1840 - 1897) prohlásil, že nižší formy lidských bytostí patří do čtyř skupin - žen, nebělochů, Židů a nižších tříd nejvyšší rasy. (...) Domestikace neboli zotročení zvířat se stala modelem a inspirací k zotročení lidí, chov domácích zvířat vedl k takovým eugenickým opatřením, jakým byla násilná sterilizace, zabíjení v rámci eutanazie a genocida, industrializované porážení dobytka, prasat, ovcí a jiných zvířat vydláždilo cestu, přinejmenším v nepřímém smyslu, ke konečnému řešení. Po celé dějiny našeho výstupu k moci, kdy jsme se stali pány zvířat, sloužilo zabíjení zvířat jako model a základ vzájemného zabíjení lidí. Studium dějin lidstva nám odhalí následující postup: nejprve lidé využívají a zabíjejí zvířata, pak začnou zacházet s jinými lidmi jako se zvířaty a dělají jim to samé. Je dostatečně výmluvné, že než nacisté své oběti zavraždili, zacházeli s nimi jako se zvířaty. Mnohé nacistické praktiky byly naplánovány tak, aby zabíjení lidí připomínalo porážku zvířat. „Nacisté přinutili ty, které hodlali zavraždit, aby se svlékli donaha a stěsnali se do houfu, což není u lidských bytostí normální chování. Nahota naznačuje zvířecí identitu, která ve spojení s hustým davem připomíná stádo krav nebo ovcí. Tento druh odlidštění umožňoval snadnější zastřelení nebo zplynování obětí.“ V průběhu dvacátého století zabily dva z nejvíce industrializovaných států světa - Spojené státy a Německo - miliony lidských bytostí a miliardy dalších. Každá z těchto zemí přispěla jedinečným způsobem k jatkám tohoto století: Amerika dala světu jatka, nacistické Německo plynovou komoru. (...) Cesta do Osvětimi přes Ameriku Historik David Stannard ve své knize American Holocaust: The Conquest oft he New World (Americký Holocaust: Dobývání Nového světa) napsal, že cesta do Osvětimi vedla přes Ameriku a že evropská náboženská a kulturní mentalita, která vedla ke genocidě domorodých národů Amerik, byla tatáž mentalita, jež přivodila holocaust. Tvrdí, že Elie Wiesel měl pravdu, když prohlásil, že cesta do Osvětimi byla vydlážděna již v nejstarším období křesťanství, ale dodal, že je možné učinit i další závěr: cesta do Osvětimi vedla přes centra Severní a Jižní Ameriky a karibské oblasti. (...) Henry Ford: Od jatek k vyhlazovacím táborům Ve své autobiografii My Life and Work (Můj život a práce) (1922) Ford prozradil, že nápad na výrobu na běžícím pásu dostal jako mladík při návštěvě jatek. „Věřím, že se jednalo o první pohyblivou linku, jaká kdy vznikla,“ napsal. Tento proces, při kterém se zvířata zavěšují na pohyblivý řetěz a pohybují se na něm z jednoho pracoviště na druhé, dokud z nich nejsou na konci linky zpracované kusy masa, uvedl do naší moderní průmyslové civilizace cosi nového - neutralizaci zabíjení a nový stupeň odstupu. „Poprvé byly k urychlení procesu hromadného zabíjení použity stroje,“ napsal Rifkin, „takže lidé se stali pouhými spoluviníky, nucenými přizpůsobit se tempu a požadavkům stanovených běžcím pásem.“ Jak se pak ukázalo ve dvacátém století, stačilo pak již od industralizovaného zabíjení na amerických jatkách učinit jen krůček k běžícímu pásu masových vražd nacistického Německa. V románu J. M. Coetzeeho The Lives of Animals (Zvířecí životy) říká hlavní postava Elizabeth Costelová svým posluchačům: „Chicago nám ukázalo cestu, protože právě na chicagských jatkách se nacisté naučili zpracovávat lidská těla.“ „Navzdory tomu, že většina historiků ekonomie hledá amerického génia v ocelářském a automobilovém průmyslu,“ napsal Rifkin, „mnoho hlavních inovací v průmyslu bylo poprvé použito na jatkách“. Henry Ford, na kterého učinila takový dojem výkonnost zpracovatelů poražených zvířat v Chicagu, však sám přispěl k zabíjení lidí v Evropě. Pomohl nejen vyvinout metodu výroby na běžícím páse, kterou použili Němci k zabíjení Židů, ale přišel i se zlostnou antisemitskou kampaní, která napomohla uskutečnění holocaustu. Kampaň začala 22. května 1920, kdy se Fordův týdeník Dearborn Independent náhle změnil a začal útočit na Židy. V té době měl týdeník náklad 300 000 výtisků55 a obchodníci s Fordy ho distribuovali po celé zemi. Tehdy patřily ke klimatu v zemi nativismus a různé předsudky, zvedala se vlna rasismu a antisemitismu a národ se připravoval na zavedení systému kvót podle původu při přijímání přistěhovalců z východní a jižní Evropy. Antisemitismus se projevil v roce 1915 lynčováním Leo Franka, židovského obchodníka v Atlantě, a šířil se společně s protičernošským, antikatolickým a antisemitským poselstvím Ku-klux-klanu, který měl v roce 1924 v celých Spojených státech více než čtyři miliony členů. V první fázi Fordovy kampaně, která trvala do ledna 1922, publikoval Independent sérii devadesáti jedna článků, založených na textu Protokolů siónských mudrců, antisemitského padělku. Protokoly byly údajně sérií dvaceti čtyř přednášek judaistických „starších“ o jejich tajném plánu na kontrolu světa. Jeden z nejničemnějších antisemitských traktátů, jaké se kdy objevily, v Německu poskytly antisemitům příležitost k tvrzením, že za veškerými zmatky se skrývá židovské spiknutí Ford rovněž vydal čtyři antisemitské brožury, každou založenou na jednadvaceti článcích, které vyšly v Independentu, a kompilaci z různých článků v rozsahu knihy, nazvanou The International Jew („Mezinárodní Žid“). International Jew byl přeložen do většiny evropských jazyků a byl hojně rozšiřován antisemity, k nimž patřil i Theodor Fritsch, jeden z prvních Hitlerových stoupenců. Zmíněné brožury a International Jew ovlivnily podle Davida Lewise mnoho čtenářů, a to „především proto, ţe nesly pečeť jednoho z nejslavnějších a nejúspěšnějších mužů na světě. Jen ve Spojených státech amerických se prodalo půl milionu výtisků60 a velký počet čtenářů měla i vydání v němčině, ruštině a španělštině. The International Jew nalezl nejpřístupnější čtenáře v Německu, kde byl Ford nesmírně oblíbený. Když ohlásil, že má v plánu postavit tam továrnu, stáli Němci ve frontách na Fordovy akcie. Jakmile se začala v Německu prodávat Fordova autobiografie, stala se okamžitě nejprodávanější knihou v zemi. V Německu se The International Jew (neboli Věčný Žid, jak tam byla kniha nazvána) stal biblí poválečného antisemitského hnutí a Fritschovo nakladatelství vytisklo v letech 1920 - 1922 šest vydání. Poté, co si Fordova kniha získala v Mnichově pozornost Hitlera a jeho stoupenců, použili nacisté zkrácenou verzi knihy v propagandistické válce proti Židům v Německu. V roce 1923 hlásil dopisovatel Chicago Tribune v Německu, že Hitlerova mnichovská organizace „rozesílá... plné automobily výtisků knihy pana Forda“. Němečtí antisemité knihu po celá třicátá léta propagovali a šířili a často dávali na obal společně jména Henryho Forda a Adolfa Hitlera. Do konce roku 1933 vytiskl Fritsch dvacet devět vydání, každé s úvodem, který chválil Forda za jeho „velkou službu“ Americe a světu, kterou prokázal svými útoky na Židy. Naděje, že se Ford chtěl skutečně upřímně distancovat od své antisemitské minulosti, se zcela vytratily v roce 1938, kdy v Detroitu při oslavě svých pětasedmdesátin přijal Velký kříž nejvyššího řádu německé orlice, nejvyšší vyznamenání, kterého se mohlo v nacistickém Německu dostat cizinci. Na oslavě předali Fordovi dva němečtí konzulové, Karl Kapp z Clevelandu a Fritz Hailer z Detroitu, nacistickou medaili (Mussolini byl jedním ze tří dalších cizinců, kteří byli takto vyznamenáni ).U večeře na Fordovu počest, konané stejného večera, Kapp přečetl půl druhé tisícovce shromážděných Detroiťanů slavnostní projev a předal Fordovi osobní Hitlerovo blahopřání. Válečná propaganda Henryho Forda proti Židům a jeho jatkami inspirovaná montážní linka nejsou izolovanými příklady amerického vlivu na Německo. Byly součástí mnohem širšího kulturního jevu, k němuž patří i snaha po vylepšení populace v obou zemích. Toto úsilí, které bylo inspirováno chovem zvířat - chovat jen žádoucí a vykastrovat a zabít zbytek1, vedlo k nuceným sterilizacím ve Spojených státech a k nuceným sterilizacím, eutanazii a genocidě v nacistickém Německu. (...) Americké eugenické hnutí Davenport, z něhož se rychle stal vůdce amerického hnutí, definoval genetiku jako „vědu k vylepšení lidské rasy pomocí selektivního plození“. Podtrhl důležitost znalosti genetické výbavy každého člověka. Davenport a jiní eugenici věřili, že sociální deviace je geneticky determinovaná a že kriminalita je důsledkem špatných genů. Navrhovali řešení, podle kterého by se odstranily sociální problémy, kdyby se lidem, kteří se odchylují od přijatelných společenských norem, zabránilo v plození dětí. Přikláněli se rovněž k imigrační politice, podle které by nebyli vpouštěni do země jednotlivci a rodiny se špatnou genetickou výbavou. Davenport hlásal, že by se měla prošetřit rodinná historie všech perspektivních přistěhovalců, takže lidé s „imbecilními, epileptickými, alkoholickými a sexuálně nemorálními sklony nebo s duševními chorobami“ by byli identifikováni a nevpuštěni do země. Hlásal rovněž nucenou sterilizaci geneticky defektních lidí. Davenport řekl prohlásil, že může být dosaženo „nejpokrokovější revoluce v dějinách“, pokud budou „lidská manželství postavena na stejnou úroveň jako chov koní“. Vyzval „všechny občany, kteří si přejí uchovat rasově čistou krev“, aby podpořili zavedení kritéria gramotnosti u přistěhovalců. O několik let později bylo toto kritérium uzákoněno. Mnozí z amerických eugeniků otevřeně vyznávali antisemitismus. Tyto zákony měly katastrofální důsledky pro mnoho evropských Židů, protože nesmírně zpomalily přistěhovalectví z východní a jižní Evropy. „Po celá třicátá léta se pokoušeli Židé, kteří tušili, že dojde k holocaustu, vystěhovat, ale nebyli přijímáni,“ napsal Stephen Jay Gould. „Legální kvóty a pokračující eugenická propaganda jim znemžňovaly dostat se do země. Harry H. Laughlin, Davenportova pravá ruka v Cold Spring Harbor, který měl rovněž zkušenosti s manipulováním se životy zvířat, se rychle stal jedním z nejvýznačnějších a nejaktivnějších amerických eugeniků. Zatímco Laughlin pracoval jako vedoucí Úřadu pro eugenické zprávy, získal od Princetonské univerzity doktorát z biologie, vydával vědecké práce o genetice a dosáhl profesionálního věhlasu po celých Spojených státech. Svým eugenickým výzkumem se stal autoritou na „slaboduchost“ a genetické charakteristiky přistěhovalců . (...) Ve stejné době, kdy se mnoho Američanů mylně domnívá, že humánní zákony chrání zvířata před týráním a zanedbáváním, prosazují zákonodárné orgány jednoho státu po druhém zákony, kterými se „jateční zvířata“ vyjímají ze státních předpisů proti krutému zacházení. Dnes je ve třiceti státech po celé zemi, napsal Gene Bauston, spoluzakladatel Útulku pro zvířata z farem, organizace, která chrání týraná zvířata, „strašlivě kruté jednání pokládáno za legální, jestliže se páchá na zvířatech, která jsou určená k , produkci potravin“ . Americký masný a mlékárenský průmysl úspěšně přesvědčil přátele v zákonodárných shromážděních a Kongresu, aby se na agrokombináty „zákony na ochranu zvířat nevztahovaly“. (...) Když začala válka, zacházelo se s Američany japonského původu ve Spojených státech jako se zvířaty, a to doslovně. Krátce po útoku na Pearl Harbour na ně byla podniknuta razie a byli přinuceni žít celé týdny a dokonce měsíce před internací v táborech, dříve zařízeních pro zvířata. Vládní úředníci státu Washington natlačili dva tisíce Američanů japonského původu do dvora, odkud byl předtím odvážen dobytek na jatka. (...) Himmler Stejně jako Američané Davenport a Laughlin začínal i Heinrich Himmler, vedoucí SS a hlavní architekt holocaustu, svou cestu k eugenice chovem zvířat. Studium zemědělství a zkušenosti s chovem slepic ho přesvědčily, že jsou všechny charakteristické rysy dědičné, a proto nejúčinnější způsob k utváření budoucnosti nějaké populace - lidské i zvířecí - spočívá ve vypracování projektů, které jsou příznivé žádoucím prvkům a nežádoucí vyřazují. V polovině dvacátých let, kdy se začal Himmler politicky angažovat v nové nacistické straně (NSDAP), velebil ve svých proslovech ctnosti německého rolnictva a roli, kterou mělo hrát jako rasová avantgarda nového Německa. Od počátku se Himmler prezentoval jako autorita na zemědělské záležitosti. Mezitím jeho práce na slepičí farmě vedla k ještě větší posedlosti eugenikou a vylepšením člověka stejnou metodou, jaká se používá u chovu zvířat. Jak napsal Fritz Redlich: „Tento zájem o chov a zabíjení kuřat se proměnil v zájem o chov a zabíjení lidí.“ Heinrich Himmler, který pokládal Žida za „duchovně a mentálně mnohem nižšího tvora než jakékoliv zvíře“. Když Alois Hafele končil se službou v táboru smrti v Chelmnu, řekl nadřízenému, že si na to člověk zvykne. „Muži, ženy, děti, žádný rozdíl, jako když zašlápnete brouka“. Nacisté se rovněţ uchylovali k názvům zvířat při lékařských pokusech na lidech. Toto žţívání názvů zvířat k ponižování a odlidšťování obětí, spojené s děsivými podmínkami v táborech, usnadňovalo členům SS práci, protože když zacházeli s vězni jako se zvířaty, začali vězni jako zvířata vypadat a páchnout. Pro vrahy pak nebyly masové vraždy tak hrozné, protože oběti již nevypadaly jako lidé. Vypadali jako cosi nižšího. (...) Japonské ozbrojené síly pokládaly Číňany za podřadné tvory, jejichž zavraždění nemá větší morální váhu než porazit prase nebo rozmáčknout štěnici. (...) Zvířecí přirovnání a nadávky bývaly nejčastější ve válkách, protože znevažování nepřátel přirovnáváním ke zvířatům podněcovalo a usnadňovalo zabíjení. Karikatury, které spojují nepřítele s hloupými či dokonce škodlivými nebo jedovatými zvířaty a způsob, jímž je zablokováno vidění nepřítele jako myslícího či dokonce lidského tvora, usnadňovalo masové vraždění. Pro většinu lidí je snadnější zabít zvíře než člověka. (...) Jedním z největších obdivovatelů zničení domorodých národů Ameriky byl Adolf Hitler. Pokládal dobývání severoamerického kontinentu bílými Anglosasy za inspiraci, která ho přesvědčila o praktičnosti genocidních opatření proti rasově podřadným národům. Jeho životopisec John Toland napsal, že „Hitler často před svými nejbližšími chválil americkou efektivitu vyhubení rudých divochů, které nebylo možné v zajetí zkrotit - ať již vyhladověním nebo v nerovném boji“. (...) Osvětim symbolizuje celý svět, a ten je zaplaven krví: lidé jsou manipulováni a využíváni; zvířata jsou mučena v bezcenných experimentech; lidé honí bezmocné, zranitelné tvory jen tak pro „zábavu“; lidské bytosti postrádají vhodné ubytování, lékařskou péči a dostatek potravy; muži týrají ženy a děti; lidé znečišťují zemi, naplňují ji jedy a kazí ovzduší, půdu a vodu; vězní nepohodlné odpůrce; zbavují se lidí s opačnými politickými názory a utlačují ty, kteří vypadají, cítí nebo se chovají odlišně. (...) Protože některé z věcí, které dělali nacisté v táborech, se dělaly a dělají po celou dobu ve zbytku světa, byly „zpracovatelské“ metody v Osvětimi „groteskní formou stejných moderních technologií, na nichž jsme všichni závislí. Mnoho živých tvorů se pohromadě tísní v ohavných obydlích, je převáženo bez potravy a vody, je naháněno na jatka, jejich tělesné části jsou ,efektivně' využívány k produkci salámů, bot nebo umělých hnojiv. (...) Umělkyně Judy Chicagová popsala ve své knize Holocaust Project: From Darkness to Light, jak si uvědomila, že označování Židů za zvířata vedlo k tomu, že se s nimi zacházelo jako se zvířaty - a jako zvířata byli též zabíjeni. Poté, co začala chápat, že holocaust měl mnohé aspekty jatek, spatřila i spojení mezi průmyslovým zabíjením zvířat a průmyslovým zabíjením lidí. Když navštívila Osvětim a viděla v měřítku zmenšený model jednoho ze čtyř krematorií, uvědomila si, že „to byly v podstatě obrovské továrny na zpracování masa - až na to, že nezpracovávaly prasata, ale lidi, kteří byli za prasata pokládáni.“ V Osvětimi, když si Chicagová prohlížela model krematoria, „začala náhle přemýšlet o ,zpracování' jiných živých tvorů, o čemž přemýšlí jen málokdo z nás“. Vzpomněla si, že za průmyslové revoluce byla prasata mezi prvními „věcmi“, které se ocitly na tovární lince. „Začala jsem přemýšlet o etickém rozdílu mezi zpracováváním prasat a prováděním stejných věcí s lidmi, kteří byli za prasata označeni. Mnozí by mohli namítnout, že není třeba rozšiřovat morální ohledy na zvířata, ale přesně totéž tvrdili nacisté o Židech.“ (...) Příliš se toho nezměnilo Hlavní rozdíly v zabíjení zvířat na začátku 20. století a dnešní dobou spočívají většinou ve větší rychlosti linek a obrovském zvýšení počtu porážek. Dnes se na jatkách, které jeden aktivista hnutí na ochranu zvířat popsal jako „krutý, rychlý, úsporný, ziskem se řídící systém mučení a vraždění, v němž se na zvířata jako na živé tvory neberou prakticky žádné ohledy a jejich utrpení a smrt nikoho nezajímá“, zabíjí více zvířat za jediný den, než se v Sinclairově době zabilo na všech jatkách za celý rok. Pokud však jde o základní operační prvky, zabíjení na výrobní lince se dnes příliš neliší od toho, jak probíhalo tehdy. (...) A na závěr pár citátů: "K holocaustu mohlo dojít proto, že v naší společnosti dosud vládnou patriarchální hodnoty. Muži chtějí mít moc nad jinými muži, ženami, dětmi, zvířaty a světem přírody, a ospravedlnují to užitkovým hlediskem. Právě to však umožnilo holocaust. Holocaust je jádrem povahy patriarchátu. Nejenže ho naplánovali a z převážné části vykonali muži, ale vznikl i z maskulinního hodnotového systému, který oslavuje moc, nadvládu, násilí, ničení, vykořisťování a krutost. Ve světě, ve kterém se muži dopouštějí násilí na bezmocných, ženách, dětech, zvířatech, ekosystémech, nelze pokládat obrovský zločin, jakým byl holocaust, za nic nečekaného. Holocaust je nejzažším projevem principu nadvlády, která nedifnuje moc jako moc NAD jinými." (Aviva Cantor) Zakladatel Muzea holocaustu ve Washingtonu své bádání shrnul do tří přikázání: nebýt pachatelem, nebýt obětí a nebýt lhostejným divákem. "Kdyby je společnost přijala, pomohla by lidem pochopit, že naše jednání - jež rozhoduje o rozsahu, v němž jsme pachateli, obětmi nebo lhostejnými diváky ve solečnosti, která již dlouho provádí holocaust na zvířatech a jiných tvorech a ekosystémech - se rovná holocaustu. Smyslem porozumění holocaustu by mělo být zabránit dalším a zastavit ty, které probíhají, a nezaměřovat se jen na ten jeden specifický, at byl jakkoliv traumatický." "Domýšlivost, s kterou zachází člověk s jinými druhy podle toho, jak ho napadne, se stala příkladem pro nejextrémnější rasistické teorie. Princip, že kdo má moc, má i veškerá práva." (Isaac Bashevis Singer) "Pokud nevěříte ve fašismus- v to, že mocní mají všechna práva-, nemáte právo ubližovat jiným." (Henry Spira) Dokud bude veřejnost lhostejná k utrpení zvířat ve velkovýkrmnách, při experimentech v laboratořích, na kožešinových farmách, v ocelových pastích, při rodeu, v cirkusech a při jiných ukrutnostech, budou tyto ukrutnosti pokračovat. Musíme se nějak postarat o to, aby lidé pocítili bolest tvorů, kteří jsou z našeho dohledu a které neslyšíme a kteří trpí za zavřenými dveřmi. Jejich řeči nemusíme rozumět. Víme, co říkají. Všem masožravcům přeji dobrou chuť.

Autor: Jan Cemper | pondělí 18.3.2013 15:42 | karma článku: 11.38 | přečteno: 985x

Další články blogera

Jan Cemper

Hradní sbližování s ultrapravicí

Prezident Miloš Zeman v inauguračním projevu zmínil, že chce bojovat proti neonacistickým bojůvkám v ulicích.

2.12.2016 v 15:18 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 808 |

Jan Cemper

Článek veřejně hanobící prezidenta republiky

Touto formou, v návaznosti na návrh zákona z dílny poslance Zdeňka Ondráčka (KSČM), bych chtěl napsat tento článek hanobící prezidenta republiky - dokud to jde. Pan "prezident" Zeman není můj prezident a je ostudou této republiky.

15.11.2016 v 16:43 | Karma článku: 31.34 | Přečteno: 1654 |

Jan Cemper

"Brutální" zásah proti zakladateli Svobodného vysílače aneb ruská propaganda opět řádí

Jak funguje ruská propaganda se opět mohou přesvědčit lidé, při čtení pro ruských serverů jako Aeronet, Duch doby či Sputnik.

30.10.2016 v 18:37 | Karma článku: 28.95 | Přečteno: 2208 |

Jan Cemper

Nová normalizace v ČR? Říkám ne podbízení Číně

Nejvyšší ústavní činitelé v čele s prezidentem Zemanem a premiérem Sobotkou vydali prohlášení, v něm se distancují od setkání ministra Hermana s tibetským nejvyšším duchovním Dalajlámou.

18.10.2016 v 21:18 | Karma článku: 37.00 | Přečteno: 2229 |

Další články z rubriky Společnost

Jiří Hermánek

Seven Spanish Angels took another Miloš home...

Je to moc krásná skladba. Odkaz je zde a Vy, kdož jste tu písničku v podání dvou borců Ray Charlese a Willie Nelsona ještě neviděli (a současně, samozřejmě také neslyšeli), klofněte prosím na ten odkaz, ať se také pokocháte.

29.3.2017 v 11:45 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 159 | Diskuse

Denis Arnold

Z knihy "Počítání dnů"... kapitola IV. Den dvacátý sedmý

Jednou vlastně ta pohodička a pohodlí skončit musely. Je to známka, že mi je každý den lépe, ale zase na druhou stranu, jakákoliv změna zavání úzkostí, co bude dál.

29.3.2017 v 11:37 | Karma článku: 24.72 | Přečteno: 115 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Ovád hovězí ve společnosti lidské

Jedni pracují, vytváří hodnoty. Pak jsou tu jiní, kteří krouží kolem a snaží se na nich přiživit. A těch je v naší malé zemičce opravdu hodně. Jak je to možné?

29.3.2017 v 11:10 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 233 | Diskuse

Kateřina Štojrová

Prosím, prosím ukliďme Česko!

Tak konečně jsem to udělala. Vzala jsem doma velký pytel, rukavice, a vydala jsem se vyčistit svou oblíbenou procházkovou trasu od odpadků. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.

29.3.2017 v 11:06 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 110 | Diskuse

Daniela Kovářová

Děti manželské v. nemanželské

Čas vše mění, a co platilo včera, dnes už platit nemusí. Byly doby, v nichž byla svobodná matka ostouzena a její potomci řádnou společností přehlíženi a diskriminováni.

29.3.2017 v 9:44 | Karma článku: 17.69 | Přečteno: 720 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1907

Narodil jsem se v roce 1986 a v současné době bydlím na Kolínsku. Snažím se propagovat etický způsob života k ostatním lidem (bez rasismu, homofobie, sexismu...) i zvířatům a přírodě (vegatariánství a ekologii) a také demokratické principy. Jsem administrátorem kampaně Proti projevům nenávisti. Dále se mj. podílím na projektu "S barvou ven", či ekologických aktivitách. Jsem řadový člen Strany zelených.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.