Práva zvířat jsou velkým dluhem nás všech

Když jsem si pročítal diskuse okolo Halál masa, všiml jsem si, že mnoho lidí tvrdí, že lidé islámského náboženství jsou ke vztahu k zvířatům (a nejen k nim) barbaři a i proto se musíme bránit rozšiřování Islámu do Evropy. Realitou však je, že každé z velkých náboženství má pravidla k vztahu ke zvířatům. Problém onoho "bararbarského" zacházení je jinde a není problémem jen islámského ani "rozvojového světa".

V Koránu i Prorokových výrocích najdeme mnoho veršů, které muslimům určují, jak se mají ke zvířatům chovat a zacházet s nimi. Často se lidé ze Západu podivují a někdy i odsuzují zcela praktický přistup ke zvířatům. Podle Koránu jim byla dána zvířata k užitku, aby se o ně starali a vážili si jich. Proto bůh zakázal muslimům je trýznit, zneužívat je nebo bez důvodu zabíjet. Prorok Muhammad  zakázal zabíjení zvířat, výjimku tvoří případ, kdy by sloužily jako potrava. Prorok také řekl: "Kdo zabil vrabce zbytečně, zažaluje ho ten vrabec Bohu v Soudném dni a poví: "Bože tento člověk mne zabil zbytečně a nezabil mne pro nějaký užitek".

Prorok Muhammad také vyprávěl svým společníkům příběh o muži, který našel žíznivého psa, který se trápil tak, že jedl od žízně zem. Muži přišlo psa líto. Tak ho vzal ke studni, vyzul si svou obuv, nabral do ní vodu a dal psovi napít, za což se mu Bůh odměnil odpuštěním jeho hříchů. Prorokovi společníci si tento příběh poslechli a zeptali se zadumaně: "A to máme za pomoc zvířatům odměnu, Posle Boží?" Prorok odvětil: "Za pomoc všemu, v čem je život, je odměna".

Judaismus uznává, že zvířata mají alespoň jistá základní práva. Talmud později tuto tradici rozšířil tím, že zakázal krvavé sporty, včetně lovu pro zábavu a vyžadoval, aby židé nakrmili zvířata dříve, než se nejedli sami. Postarat se o vlastní zvířata bylo natolik důležité, že Žid měl právo porušit rabínův příkaz, aby je mohl nakrmit. Kodex židovského práva (Sefer Hasidim) vyjadřuje : „Podle práva Tóry je zakázáno působit bolest jakémukoliv živému tvorovi".

Podle Tóry poté, co biblický Jehova dokončil tvoření světa, pronesl: „Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu". Z toho zřetelně vyplývá, že zvířata a lidé původně nejedli maso. Izajáš popsal království boží jako místo, kde „kráva se bude popásat s medvědicí" a „lev jako dobytče bude žrát slámu. Podle židovské tradice byly všechny lidské bytosti a zvířata až do potopy světa vegany. Teprve tehdy dovolil Jehova živit se jinými tvory, a to jako ústupek, který učinil kvůli slabosti lidské rasy.

Během své historie projevilo křesťanství málo soucitu ke zvířatům. Popíralo, že zvířata mají svou vlastní hodnotu, mysl, duši.Tato tradice však plně nevysvětluje proč i v současnosti je křesťanství lhostejné k potřebám zvířat. Důvodem je myslím humanismus: náboženský a světský humanismus. Myslím tím humanismus definovaný jako sebezbožnění. Výsledkem zbožštění lidstva je toto: zvířata jsou naše prostředky, zvířata jsou naše potrava, zvířata jsou naše nástroje. Zvířata jsou prostředky k lidským cílům. Znamená to lidskou nadvládu a kontrolu nad celou zemí.

Přitom ve Starém zákoně je vegetariánský životní styl popisován jako dokonalý. Kniha Genesis (1:29) uvádí: "A Bůh pravil, Dal jsem vám každou bylinu na zemi nesoucí semena i každý strom nesoucí ovoce se semeny; ty vám budou pokrmem." To je výrok jasně svědčící ve prospěch vegetariánské stravy. Kniha Exodus (20:13) přikazuje: "Nezabiješ". Původní hebrejský text praví "lo tirtzach", což je odvozeno ze slova "ratzach", vražda.

V Bibli lze samozřejmě nalézt také pasáže, kde Bůh lidem jíst maso dovoluje, jako například Noemovi a během Exodu. Téměř všechny tyto případy však byly vyjímkami, které by neměly být vytrhávány z kontextu ve snaze ospravedlnit pojídání masa z náboženského hlediska. Po potopě se Noe ocitl v tísni - veškeré rostlinstvo bylo zničeno a Bůh mu proto dovolil - nikoliv přikázal - jíst maso (Gen. 9:3). V Genezi 9:4 Bůh znovu upomíná, že se nesmí jíst maso obsahující krev, a následující dva verše jasně uvádějí, že lidé, kteří zabíjejí, budou na oplátku sami zabiti.

Řecké slovo pro maso zní "kreas" a ve spojení s Ježíšem Kristem není nikdy použito - slova přeložená jako "maso" jsou "trophe", "brome" a podobná, která znamenají obecně "jídlo" či "jíst". V celém Novém zákoně nenajdeme jedinou přímou zmínku o tom, že by Ježíš jedl maso.

Takže podle Tóry, Bible a Koránu  je za určitých podmínek dovoleno jíst zvířata. Korán a Tóra také nařizují jak se ke zvířatům chovat. Problém třetího světa a jeho vztahu ke zvířatům je jinde než v samotném náboženství. To je dobře vidět i třeba v Indii kde žijí lidé jak islámského, tak hinduistického, tak buddhistického, tak křesťanského náboženství, vztah ke zvířatům je všude prakticky stejný - velmi špatný.

Problém je jak jsem již psal v humanismu. Ve víře, že člověk je vládcem světa a může rozhodovat o tom kdo bude žít a kdo ne. Toto má východní a západní svět společné. Západní svět zavírá zvířata do velkohochovů, vraždí je na jatkách a tím jen de facto zavírá oči nad tím v jakých podmínkách žijí a jak trpí.

Dalším problémem je vzdělanost. Současný vzdělávací systém ať na západě tak na východě mluví především o vztahu člověka k člověku. Máme například občanskou výchovu, ale již málo se v ní hovoří o vztahu ke zvířatům. V rozvojovém světě pak míra vzdělanosti je navíc velmi nízká a tedy i ten základní vztah ke zvířatům, který nás ve školách učí (například zákony na ochranu zvířat) v tomto světě neexistuje.

Dalším důvodem je životní úroveň. V třetím světě pracují lidé od rána do večera a přesto na hranici chudoby. Zbývá tedy málo času na filozofii a emancipaci. Pokud lidé v těchto zemích jen sotva uživí sami sebe, nezbývá jim mnoho prostoru jak zlepšit život zvířatům.

Já osobně multikulturalismus nevidím jako násilné přizpůsobování nějaké kultury té druhé, ale vzájemné obohacování kultur zkušenostmi a hodnotami. Západní svět se má od východního v mnohém co učit. Například ke vztahu k materialismu. Je známo, že kupříkladu budhismus uznává odproštění se od materiálních vztahů a snaží se o rozvoj duchovní stránky života. Také například východní medicína může být pro západní velkou inspirací. Opačným směrem je nutné napomáhat emancipaci a demokratizaci rozvojových zemí, ale ne násilnou formou jak to dělá nyní například USA.

Co se týká vztahu ke zvířatům, západní a východní svět si nemá vzájemně bohužel příliš co vyčítat. Je nutného sundat klapky z očí a zajímat se o to v jakých zvířata žijí podmínkách a zda-li jim nemůžeme nějak pomoci. Způsobů je mnoho. Od osobního odmítnutí masa, kožených výrobků, testované kosmetiky až například po tlak na rušení velkochovů, na objektivní přísun informací v masmédiích či podporu vědeckého rozvoje, který snad již brzo zajistí umělou výrobu masa.