Fašismus v Izraeli: Mussolini, Kahanisté a současnost

Ve včerejším článku jsem napsal, že levicoví aktivisté v Izraeli jsou často napadáni fašisty. Nemyslel jsem tím, že stát Izrael je fašistický ale to, že v Izraeli existují extremistické organizace, které lze fašistickými rozhodně nazvat. Nicméně pojďme si udělat takovou historickou sondu a abychom měli přehled v tom jak to Izrael s tím fašismem vlastně má "hozené".

Vlajka strany Kachwikipedia

V čele sionistického fašismu stáli ortodoxní sionisté už v 30. letech minulého století, tedy před vznikem státu izrael. Włodzimierz Zabotyński, zakladatel ortodoxního sionismu, byl rovněž zakladatelem Igrun (Etzel), první sionistické teroristické skupiny v Palestině. Kromě něj zde byl Abraham Stern, zakladatel druhé sionistické teroristické organizace Sterngang (Lehi), která se oddělila od Igrun. Stern, stejně jako Zabotyński, pobýval ve 20. letech v Itálii a obdivoval Mussoliniho a jeho italský fašismus. Přátelství mezi italským fašistickým diktátorem a lídry ortodoxního sionismu mělo hmatatelné následky na obou stranách. Tak např. v roce 1934 Mussolini rozkázal svým fašistickým oddílům, černým košilím, aby v Itálii zajistili vojenské školění Zabotyńského (Betar) 134 mladým přívržencům.

Prvním sionistickým vůdcem, který spěchal do Říma na setkání s Mussolinim, byl Chaim Wiezman, lídr “hlavního proudu” sionismu (který se měl stát prvním prezidentem Izraele). Setkání se uskutečnilo v roce 1925 a po něm následovaly do roku 1935 tři další. Jen pro pořádek, s Mussolinim se v Římě setkali dva jiní vůdci “hlavního proudu” sionismu. Tato setkání se uskutečnila v době, kdy byl Mussolini odsuzován a izolován od světa v důsledku invaze své fašistické armády do Afriky a krutostí, které se tam odehrávaly. Byl tedy hodně šťasten, když se mohl setkat s čelnými vůdci sionismu.
Židovský autor Lenni Brenner ve své dobře zdokumentované knize “Sionismus v éře diktatur” (Londýn 1983) popisuje jedno z těchto setkání. Popisuje, jak sionistický vůdce podporuje Mussoliniho fašismus. Po tomto setkání se “projevy loajálnosti” , tvrdí autor, “a citu pro fašismus”, které podporovaly Mussoliniho, “vylily z židovských center v Itálii”. Podle této knihy Alfonso Pacifici, pozdější lídr sionistů v Itálii, v rozhovoru poskytnutém v roce 1932 potvrdil, že se sionismu přetvořil na ideologii pokrevně blízkou Mussoliniho fašismu “dlouho před tím, než se to stalo zásadou v italské politice”. Jako další příklad entuziasmu sionistů k Mussoliniho fašismu je možné uvést Aba Achimieriho, hlavního pobočníka Zabotyńského v Palestině ve 30. letech, on Mussoliniho považoval za “největšího politického génia století” (viz. V. Laquerova “Historie sionismu”, NY 1976, str. 362). Ze své strany se Mussolini prohlásil sionistou a přemlouval sionistické vůdce k plnění svých plánů v Palestině, když jim říkal, že “aby sionismus mohl uspět, je potřebný židovský stát, s židovskou vlajkou a židovským jazykem. Osoba, která to chápe, je váš fašista Zabotyński” .

Jeden z nejtyranštějších fragmentů zákonodárství na celém světě je používán sionistickými vůdci jako část právního systému Izraele od momentu jeho vzniku v roce 1948. Je to kodex Bezpečnostních Předpisů z roku 1945, který se těší zlé slávě. Prvotně byl schválen vládou Britského Mandátu, aby zaretušoval teroristickou kampaň sionistů proti Britům; tento teror měl za cíl svržení britské nadvlády a zavedení sionistické nadvlády v celé Palestině. V té době se sionistická hierarchie proti těmto Bezpečnostním Předpisům stavěla silně na odpor a jeden z jejich čelních představitelů, sionista-právník, který se později stal Ministrem Spravedlnosti v Izraeli, řekl:
"Bezpečnostní předpisy v Palestině nemají svou obdobu v žádné jiné civilizované zemi. Dokonce i v nacistickém Německu nebyly takové zákony... Musíme před očima celého světa oznámit: Bezpečnostní Předpisy (Britské) vlády Palestiny jsou hrozbou pro fundamentální zákony´ (viz Hebrejský magazín Hapraklit, únor 1946)”

Kahanismus

Kahanismus je volně definována jako krajně pravicová ideologie. Název je odvozen od příjmení Meira Kahaneho, rabína, politika a zakladatele Jewish Defense League v USA a strany Kach v Izraeli. Hlavní myšlenky byly, že by se měl stát Izrael bránit proti arabským a nacistickým nepřátelům, plné občanství by dostávali pouze Židé, zatímco nežidé by měli stejná práva, kromě práva volit a museli by se podřídit židovskému náboženskému právu.

Strana Kach vznikla jako izraelská odnož amerického extremistického hnutí Liga židovské obrany (anglicky: Jewish Defence League). Ideologie organizace je založena na tzv. kahanismu, což je radikální forma sionismu, která Židy považuje za nadřazený národ a požaduje vyhnání Arabů z celého území biblického Izraele (dosahující i mimo hranice současného státu).

Po zavraždění Meira Kahana v roce 1990 se na jeho počest od hlavní strany oddělilo hnutí Kahane Chaj (hebrejsky: Kahane žije), ale prakticky obě frakce tvořily stále stejnou organizaci.

Po několika volebních neúspěších se straně Kach ve volbách v roce 1984 podařilo vstoupit do Knesetu, ze všech následujících voleb však byly Kach a Kahane Chaj vyloučeny pro podněcování rasismu a v r. 1994 byly obě strany zakázány.

Organizace byla obviněna z několika násilných činů, pokusů o bombové útoky a z navádění k násilí proti arabskému obyvatelstvu. Vedení Kach vyjádřilo podporu pro čin svého člena Barucha Goldsteina, který provedl krvavý masakr v mešitě ve městě Hebron, když tam 25. února 1994 zastřelil nejméně 29 Palestinců. Kach má také úzké vazby k hnutí Ejal, jehož člen Jigal Amir zavraždil izraelského premiéra Jicchaka Rabina.

Kach a Kahane Chaj jsou v současnosti vládami Izraele, Kanady, USA a Evropskou unií považovány za teroristickou organizaci.

Přesto, že strana byla zakázána, doteď v Izraeli existují Kahanistické organizace.

Kruh se uzavírá

Jisra'el bejtejnu (hebrejsky: Izrael, náš domov) je pravicová izraelská politická strana. Patří mezi zastánce tvrdé politiky vůči izraelským Arabům a Palestincům, které považuje za nebezpečí pro židovský charakter státu Izrael. Předseda strany je Avigdor Lieberman, bývalý člen Likudu a současný ministr zahraničních věcí.

Lieberman v minulosti vyzval, aby Izrael změnil své hranice a předal území osídlené izraelskými Araby Palestinské samosprávě, výměnou za bloky izraelských osad na palestinských území. Zároveň požaduje, aby všichni obyvatelé Izraele, včetně často antisionistických charedim a izraelských Arabů, podepsali věrnost státu nebo přišli o své právo volit a být voleni. Navzdory jeho podpoře „dvoustátnímu řešení“. Mnohá média ho označují jako ultrapravicového politika a ultranacionalistu. Mnozí komentátoři označují jeho názory jako „protiarabské.“

V roce 1979 byl podle tvrzení dvou svědků několik měsíců členem rasistické strany Kach. On sám ovšem členství v této organizaci popírá.

Zdoje: wikipedia a Fašismus v srdci sionismu