V podstatě o moc nejde. Historii nezměníme, je to naše historie a navíc dnes máme demokracii, svobodu slova i názorů. Všichni chceme pořád za cosi bojovat, to je přirozené, jen mi vadí, že největší "bojovníci" hledají stále jakési napřátele v dávné minulosti. Pár pomníčků jako památka na obyčejné lidi jako my, a na časy, které prožili naši předci, mno, přeci jen bych to bral s větším klidem...

Jenže ta doba někomu vzala sny, ideály, svobodu, život... Já jsem naopak toho názoru, že od dění v letech 1938-1989 uplynulo mnoho let a tak bychom si měli přiznat i naše chyby minulosti jakkoliv to nemusí být někomu příjemné. Aneb kdo nezná historii, je nucen si ji znovu prožít.