Ve svém článku i v diskusi se poměrně dost zabýváte problémem pedofilie. Například říkáte, že bychom se měli bavit o tom, "že tu ti lidé jsou a mají také svou důstojnost".

To znamená, že si neuvědomujete jednu důležitou skutečnost – pedofil má naprosto shodná práva a důstojnost jako kterýkoli jiný člověk – to platí až do okamžiku, kdy se pedofil začne pedofilně chovat. Jakákoli deviantní sexuální orientace trestná není. Trestné je teprve deviantní chování. 

To znamená, že jakýkoli deviant, který ale neprovádí žádné deviantní činy, má právo být naprosto plnohodnotným členem společnosti. Pokud takový člověk svou deviaci celoživotně plně kontroluje a zvládá, pak společnost prakticky nemá žádnou možnost, jak se o jeho deviaci cokoli dozvědět. Vy píšete o tom, že "nekriminální pedofilové" jsou "většinou společností nenáviděni a posíláni jen za svou orientaci do vězení nebo ústavů, ačkoli se žádného přečinu nedopustili". To je přece nesmysl. V našem právním systému není možné někoho poslat do vězení za jeho sexuální orientaci. Pokud se někdo nachází za svou deviaci ve vězení nebo v ústavu, pak se tam na chází za své zcela konkrétní činy a nikoli jen za to, co má v hlavě. 

Proto nemá vůbec žádný  smysl, aby kdokoli, kdo trpí deviací, o sobě veřejně prohlašoval, že trpí deviací. Co by mělo být cílem a účelem takového zveřejnění? Nějaký speciální přístup společnosti? Nějaká forma pozitivní diskriminace? Speciální soubor společenských výhod a ohledů?

Zkuste si představit, že by stejným způsobem (dle Vašeho návodu) postupovali nejen pedofilové, ale i například sadisté nebo nekrofilové. Představte si, jak se sadista vyznává: "Rád bych někoho vlastníma rukama podřezal, ale ovládám se a mám svá práva a důstojnost". Například takový nekrofil vlastně nemůže nikomu ublížit (pokud ovšem nepočítáme se šokem pozůstalých), ale jak by to vypadalo, kdyby nekrofil vyjádřil na veřejnosti svou touhu vykonávat pohlavní styk s mrtvolami?

Dokončení příspěvku:

Smysl má jedině to, aby kdokoli, kdo cítí nějaký problém, ať už jde o somatickou nebo psychologickou rovinu, mohl vyhledat odbornou pomoc, která podléhá lékařskému tajemství. Což naše země samozřejmě v principu splňuje.

Psychologové například na základě složitých postupů a rozborů předpokládají, že mnozí pedofilové se profilují jako vynikající a citliví pedagogové, spisovatelé dětské literatury, ba dokonce i jako výrobci hraček nebo lékaři. Tito lidé našli svou skvělou důstojnost, aniž by dali komukoli tušit něco o své sexualitě.

Hledat důstojnost pro heterosexualitu, homosexualitu nebo pedofilii je praštěným nesmyslem. Důstojnost spočívá pouze a jedině v lásce, ohleduplnosti, laskavosti, odvaze a soucitu.

Víte, je to složité. Zkuste si představit žít celý život v přetvářce před okolím, ale také ve strachu, že kdyby se náhodou někdo dozvěděl, že jsem pedofil, pak rázem moje "naprosto shodná práva a důstojnost jako kterýkoli jiný člověk" jsou ta tam. Zažil jsem to na vlastní kůži.

Pak ještě by bylo dobré rozlišovat "deviantní" činy od delikventních činů. Mým činem, vycházejícím z mé pedofilie, je například i to, že jsem šel studovat pedagogickou fakultu a že se profesně věnuji dětem. Stejně tak je mým činem, pokud navštívím děti svých známých nebo pokud dítěti, do kterého jsem se zamiloval, popřeji k narozeninám a dám mu dáreček. Toto všechno jsou moje "deviantní" činy, činy, ke kterým mě motivuje moje pedofilie.

Co je účelem zveřejnění? Poukázání na to, že existují pedofilové, kteří děti nezneužívájí. Víte, jak je trýznivé neustále dokola číst články a sledovat reportáže v médiích, které vykreslují pedofily jako zneužívače dětí, jako ty největší zrůdy, co existují? Cítím to jako velkou křivdu, když se celý život snažím chovat slušně jako spořádaný občan, a když pak někde napíšu do diskuze, jsem označen za zrůdu a že bych měl být doživotně někde zavřený v detenčním ústavu. 

Také nemáte úplně přehled o tom, co pedofil cítí. Píšete, že nekrofil vyjadřuje svou touhu po pohlavním styku s mrtvolou. Jako kdyby snad pedofil primárně toužil po pohlavním styku s dětmi. Ne, po pohlavním styku s dětmi netoužím, protože vím, že bych ublížil. Toužím ale po přátelských a naplňujících vztazích s dětmi, toužím být jim kamarádem, toužím být jim ku prospěchu. Lidé až příliš redukují erotickou preferenci na pouhý sex. Jako kdyby gynekofilním mužům nemělo jít o nic jiného než o sex. A to jsem nezmínil ten nejdůležitější důvod, proč jsme se účastnili (viz http://www.nejenhomo.cz)

Petr Kasz, adminsitrátor http://www.pedofilie-info.cz, http://www.nejenhomo.cz

Ačkoli to s to s tím zavíráním do vězení minimálně v ČR a mnohých dalších zemích pravda není, tak ve společnosti existuje mnoho předsudků vůči pedofilům. A k pedofilii je dostupných jen velmi málo seriózních informací. Myslím si, že by třeba bylo vhodné, aby se o pedofilii učilo v rámci sexuální výchovy na ZŠ, ale to většina lidí bere jako něco nepředstavitelného. Vy říkáte, že se společnost nemá prakticky možnost něco dozvědět o orientaci dotyčného, ale jak se vlastně ten dotyčný podle vás vyrovná se svou orientací, když všude kolem sebe slyší různé nesmysly? To podle vás není problém?