Dnes je tomu přesně 46 let od vstupu okupačních vojsk na naše území pod velení SSSR. Dále se jej účastnila vojska Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Vojska Německé demokratické republiky, ač připravena k zásahu, nakonec hranice ČSSR nepřekročila. Země Varšavské smlouvy, které se invaze nezúčastnily, byly Albánie (od roku 1962 fungovala v tomto paktu jen jako pasivní člen) a Rumunsko. Při vojenském zásahu Varšavské smlouvy v Československu v roce 1968 Ceaușescu odmítl participovat a tuto akci odsoudil podobně jako Sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979. Albánie roku 1968 vystoupila na protest proti okupaci ČSSR z Varšavské smlouvy.
Momentka ze srpna 1968internet
Dovoluji si proto přimenout jména hrdinů jež odmítli se podřídit diktátu SSSR.
František Kriegel (10. 4. 1908, Stanislaviv - 3. 12. 1979, Praha) - Působil jako lékař v republikánské armádě ve Španělsku. Dosáhl hodnosti majora a po porážce španělských republikánů odešel do Číny, napadené Japonskem (rok 1939). V roce 1940 vězněn v internačním táboře ve Francii. 21. srpna 1968 jako jediný z 26 českých a slovenských politiků odmítl podepsat text závěrečného komuniké, který mu byl (i přes jeho neúčast na jednání) předložen k podpisu. 18. října 1968 pak hlasoval v Národním shromáždění proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR.
Proti hlasovali též tito lidé:
Ing. Božena Fuková (* 15. ledna 1935, stále žije )- Od ledna 1967 pracovala v Institutu řízení v Praze a podílela se na prosazování ekonomických reforem v intencích akademika Oty Šika, v období Pražského jara 1968 patřila k jeho protagonistům. Zúčastnila se všech jednání Národního shromáždění v prvních dnech okupace v srpnu 1968 hlasovala v NS proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. V jejích 33 letech s malou čtyřletou dcerkou to byl skutečně neohrožený akt z hlubokého přesvědčení. Krátce nato byla zbavena poslaneckého mandátu a propuštěna ze zaměstnání.
JUDr. Gertruda Sekaninová Čakrtová (21. května 1908 Budapešť – 29. prosince 1986 Jihlava) - Podporovala manžela Ivana Sekaninu v jeho činnosti ve Svazu přátel SSSR, ve Svazu přátel demokratického Španělska, v Šaldově komitétu pro německé emigranty i v Levé frontě. Stejně tak i v roce 1938, kdy patřil Sekanina k hlavním organizátorům petiční akce československé inteligence „Věrni zůstaneme!“Po boku manžela se setkávala a přátelila s mnohými komunistickými intelektuály – Fučíkem, Vančurou, Clementisem –, ale i s funkcionáři – Slánským, Švermou, Kopeckým, Dolanským i dalšími. V roce 1941 od německých úřadů oficiální zprávu o manželově smrti. Byl umučen v koncentračním táboře Sachsenhausen 21. května 1940. Právě v den jejích 32. narozenin.
V roce 1968 ztotožnila s myšlenkami obrodného procesu (označovaného jako pražské jaro) a nadšeně podporovala Dubčekovu politiku tzv. demokratického socialismu. Bouřlivý vývoj jí umožnil angažovat se mnohem výrazněji než dříve. O dvanáct let později Evě Kantůrkové řekla: „Převládá ve mně pocit uspokojení, že jsem se dočkala šedesátého osmého roku a mohla být při tom.“
Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy ji zastihla v Dánsku. Přijela tam 18. srpna 1968 na zasedání mezinárodní ženské organizace (byla místopředsedkyní Čs. svazu žen). Okamžitě se v ní probudila diplomatka a jednala. Zdálo se, že v Bělehradě se ustaví čs. exilová vláda. Pospíchala tedy do jugoslávského hlavního města. Na místě však zjistila, že se nic takového neorganizuje, a tak po dvou dnech odjela do Vídně. V ČSSR potom jako poslankyně nevynechala jedinou příležitost, aby vystoupila proti okupantům a jejich domácím stoupencům. Nejvýrazněji svůj zásadový postoj vyjádřila 18. října 1968, když v Národním shromáždění společně s dalšími třemi poslanci hlasovala proti „Smlouvě o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR“. Zdroj. Krátce nato byla zbavena poslaneckého mandátu a vyloučena z KSČ.
František Vodsloň (1906-2002 Praha) - Od začátku nacistické okupace se zapojil do domácího odboje. V roce 1940 byl zatčen gestapem a do konce války vězněn v koncentračních táborech německé Říše. V roce 1968 byl jeden z exponentů reformního proudu v KSČ. Hlasoval v NS proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. V květnu 1969 byl zbaven všech funkcí, poslaneckého mandátu a vyloučen z KSČ. Byl činný v disentu a podepsal Chartu 77.
Srpnová invaze pěti armád Varšavské smlouvy a jejich počínání v Československu si hned v první den okupace 21. srpna 1968 vyžádaly oběti na životech a řadu vážně zraněných československých obyvatel. Největší ztráty byly po střetu sovětských vojáků s neozbrojeným davem v okolí budovy Československého rozhlasu v Praze. Oběti byly hlášeny nejen z dalších míst hlavního města, ale také z jiných měst a obcí (např. z Liberce, Brna, Bratislavy, Košic, Popradu a dalších). Jen první den okupace byly zraněny desítky osob, mnoho z nich těžce. Ztráty pokračovaly i v dalších dnech, týdnech a měsících. Celkem si okupace Československa do konce roku 1968 vyžádala 108 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných. Seznam obětí zde.
Děkuji. Čest a věčný pokoj těm, kteří již nežijí!
